Длоугонёвице (чех. Dlouhoňovice) — Чехин Пардубицен мехкан Усти-над-Орлици (кӀошт), Q12042036?[4] кӀоштара эвла[5].

Эвла
Длоугонёвице
чех. Dlouhoňovice
Сурт
Байракх ХӀост
Байракх ХӀост
50°04′13″ къ. ш. 16°26′30″ м. д.HGЯO
Пачхьалкх  Чехи
Истори а, географи а
Дуьххьара хьахор 1543[1]
Майда
  • 3,895617 км²[2]
Центран локхалла 416 метр
Сахьтан аса UTC+3
Бахархой
Бахархой
Идентификаторан терахьаш
Поштан индекс 564 01[4]
Автомобилан код UO
dlouhonovice.cz
Картин тӀехь
Длоугонёвице картан тӀехь
Длоугонёвице

Майда — 3,895617 км²[6]. ХӀордан сизал локхалла 416 метр.

Дозанашца йу Писечна (Усти над Орлици), Гейнице (Усти над Орлици), Гелвиковице, Жамберк, Захлуми (Усти над Орлици), Лукавице (Усти над Орлици), Ческа Ржибна.

Кхузахь климат барамехь континентан йу, аьхка йовха хуьлу, ткъа Ӏа барамехь-шийла хуьлу. Шаран уггаре а бовха бутт бу — июль (мангалан), уггаре а шийла — январь (кхолламан)[7][8].

Хьалха йукъайогӀуш йара Богеми цӀе йолу историн регионан[9][10].

Демографи

бӀаьра нисйан

Бахархойн динамика:

Бахархойн статистика 18692024
Шо Бахархой
1869 324 [11]
1880 404 [11]
1890 438 [11]
1900 414 [11]
1910 411 [11]
1921 400 [11]
1930 398 [11]
1950 410 [11]
1961 387 [11]
1970 455 [11]
1980 437 [11]
1991 787 [11]
2001 769 [11]
2014 790 [12]
2016 805 [13]
2017 817 [14]
2018 832 [15]
2019 844 [16]
2020 838 [17]
2021 836 [18]
2022 831 [19]
2023 819 [20]
2024 822 [3]

Билгалдахарш

бӀаьра нисйан
  1. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (чех.): 1. díl / под ред. J. Růžková, J. ŠkrabalČSÚ, 2006. — 759 с. — ISBN 978-80-250-1310-6
  2. Malý lexikon obcí České republiky – 2017(untranslated), 2017.
  3. 1 2 Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024 (чех.)Praha: ČSÚ, 2024.
  4. 1 2 Реестр территориальной идентификации, адресов и недвижимости (RUIAN) Чехии
  5. Změny oproti minulé vezi ÚIR Архивйина 2022-10-22 — Wayback Machine: „Vznikají 2 nové obce s účinností od 1.1.2013: Krhová, okr. 7203 Vsetín, kód 500062, Poličná, okr. 7203 Vsetín, kód 500071, obě vyčleněny z obce 545058 Valašské Meziříčí. [...] Česká republika má od 1.1.2013 celkem 6253 obcí (včetně pěti vojenských újezdů).“ Dostupné též v souboru(ТӀе цакхочу хьажорг)
  6. Czech Statistical Office Malý lexikon obcí České republiky – 2017Czech Statistical Office, 2017.
  7. Климатические данные по Чехии Архивйина 2021-08-13 — Wayback Machine
  8. Актуальные данные по погоде в Чехии Архивйина 2021-08-13 — Wayback Machine
  9. Пичета В. И. История Чехии. — М.: ОГИЗ, Государственное издательство политической литературы, 1947. — 260 с.
  10. Лаптева Л. П. История Чехии периода феодализма (V — середина XVII в.): Учебное пособие / Рецензенты: к.и.н. Е. С. Макова, к.и.н. А. В. Рандин; Московский государственный университет им. М. В. Ломоносова. Исторический факультет. — М.: Изд-во Моск. ун-та, 1993. — 160 с. — 500 экз. — ISBN 5-211-03158-X..
  11. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011 (чех.)ČSÚ, 2015.
  12. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2014 (чех.)Praha: 2014.
  13. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2016 (чех.)Praha: 2016.
  14. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2017 (чех.)Praha: 2017. — ISBN 978-80-250-2770-7
  15. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2018 (чех.)Praha: ČSÚ, 2018. — ISBN 978-80-250-2843-8
  16. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019 (чех.)Praha: ČSÚ, 2019. — ISBN 978-80-250-2914-5
  17. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020 (чех.)Praha: ČSÚ, 2020.
  18. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021 (чех.)Praha: ČSÚ, 2021.
  19. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022 (чех.)Praha: ČSÚ, 2022.
  20. Český statistický úřad Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023 (чех.)Praha: ČSÚ, 2023.

Литература

бӀаьра нисйан
  • Janák, J., Hledíková, Z., Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích. Od počátků státu po současnost. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN 80-7106-709-1
  • Гильфердинг А. Ф. Очерк истории Чехии // Собрание сочинений А. Гильфердинга. — СПб.: Печатня В. Головина, 1868. — Т. 1. — С. 343—412.